Vy diskutéři :-)

Pár dní se tady neukážu a co za debatní kroužek spustíte :-) by jeden žasl :-)

Víte, všichni máte pravdu, opravdu všichni. Já jsem hodně nemocná. To, že se mi začala dělat voda v břiše, že zvracím, hubnu a nemůžu jíst, nepřidělává starosti jen mně. Samozřejmě, i mě napadlo, že se blíží konec. Vždycky jsem byla s nohama na zemi.

Pak se nad tím zamyslím a řeknu si - dobře, jestli je to konec, chci ho prožít ve stresu a s nervama, nebo v pohodě a s nadějí? A já si prostě zvolím tu druhou variantu. Řeknu si - matka se nezvětšila, zvracím proto, že žaludek nefunguje tak jak má, jak je pořád zalitý vodou. A tomu prostě věřím.

Vyzkoušeli jsme prášky na zvracení, nepomohlo to :-( bohužel. Téměř po každém jídle zvracím. Dokonce jsem se dneska donutila pomalu vypít chlazený nutridrink brčkem - a do minuty jsem byla na záchodě a zvracela :-( Takže jsem od rána vlastně ještě nic nejedla.

Mám hlad - toužím po tom se najíst. Nehci vážit jen 70 kilo. Chci být zdravá. Vizualizuji si zdravost. Vždyť co jiného mi zbývá? Moje nemoc se řešila paliativní chemkou, tj. nekurativní. Nebo-li chcete-li oddalující potíže (smrt). A NEZABRALA........

Je to nespravedlivý, je to k vzteku. A tak si říkám - píšu si s pacientkami stejně nemocnými, které váží okolo 40 kilo - takže mám pořád 30 kilo k dobru :-) to je moje naděje. Že tady pořád ještě můžu být dalších 30 kilo :-) jak ironické, viďte?

No a tak půjdu dneska se psem na zahradu, pojedeme ke tchýni a tchánovi, Caesárek bude lítat jak magor a já budu opočívat a těšit se na mojí oslavu. Zítra máme oběd u našich, pak jdeme celá rodina do divadla. A o tomhle to je. O těch maličkostech. O té naději, že zítra to může být lepší :-)