Cesta na buněčnou úroveň

V pátek 5.6.2009 mě čekala ona cesta s andělem Seraphimem (Veronikou).

No, otevřeně mohu napsat, že to byl hukot. Celkově jsem u Veroniky byla cca 2,5 hodiny, z toho něco málo přes hodinu trvala Cesta. Veronika to nechala zcela v mé režii, byla tam jako záchytný bod. To, co jsem prožila, se nedá popsat. Kdo četl Cestu od Brandon Bays, ví, že není úplně lehké začít procházet svými emocemi a směřovat to pořád níž a níž a níž, až do svého nejvnitřnějšího já. Však tam jsem se taky pěkne zasekla. Byly tam dveře a nešly mi vůbec otevřít!! A pak, když už byly otevřené, jsem nedokázala přes ně přejít...Dlouhá cesta to byla....To přesvědčování, ta bolest.....nakonec jsem jimi prošla......ta krása co mě čekala se nedá ani popsat...láska, nekonečno, vesmír, andělé, plno světla, pokora, energie....Na cestě dolů se na emoční úrovni nespravedlnost objevil můj táta a jeho odchod z našeho světa v prosinci roku 2007. A problém byl odhalen. Asi jsem nějak vnitřně cítila, že moje onemocnění souvisí s tátovou smrtí, ale co jsem odhlalila předčilo moje očekávání....hold někdy to naše podvědomí pracuje za nás a uloží si informace tak, jak potřebuje.....Během cesty jsem se pokusila o nápravu (tj. vysvětlení, odpuštění), která se povedla a tenhle můj emoční blok jsem odstranila:-)

Díky Brandon za Cestu a všem ji vřele doporučuji. Je to zážitek, a i když je velice bolestivý, stojí za to :-)

Vše je propojené se vším a já smekám před Universem....jak ONO vše do sebe zapadá.....