Stejná diagnóza, jiný příběh

Objevila jsem na stránkách www.osudy.cz dotaz jedné paní ohledně jídla pro dceru se stejným onemocněním jako já - tj. difůzním adenokarcinomem žaludku. Tak jsem ji napsala, že bych se s dcerkou ráda spojila, abychom si mohly o nemoci popovídat. Bohužel mi přišly následující tři maily (seřazené po sobě tak, jak jsem pokládala dotazy):

Dobrý den Pavlo, děkuji za váš zájem popovídat si s dcerou o této nemoci, ale bohužel dcera v březnu zemřela. Bojovala s touto nemocí skoro rok, ale prohrála. Přeji vám i vaší rodině hodně zdraví. 

Moje dcera prodělala v červenci lonského roku operaci, kde ji měli odebrat větčí část žaludku. Musím podotknout, že během 3 měsíců, kdy prodělávala nespočetná vyšetření-odběry krve, odebírání vzorků ze žaludku - doktoři nepřišli na to co jí je, až když ji otevřeli, měla už metastázi na dvanáctníku a jak profesor řekl, měla nejzhoubnější a nejhorší formu rakoviny a k tomu difusní, čili se pěkně plazila a plazila. Dali jí 5 měsíců života. Ale chtěla bojovat kvůli malému synovi, podstoupila 4 chemoterapie z 5, ale každá jí spíš ublížila, málo krvinek, zvracení, hemeroidy, selhala jí ledvina, nemohla jíst, rakovina jí prolézala střeva, takže musela na operaci, 14 dní jí bylo ok, ale potom opět nejedla, zvracela, vážila 37 kg, dostávala výživu portem. V únoru jí řekli, že už pro ní není žádná léčba, byla doma, docházela k nám sestra z hospice, pořád se držela, ale pořád zvracela, i když nejedla ani skoro nepila, jen měla tu výživu. Bohužel, Denisa měla tu smůlu, že doktorům trvalo tak dlouho, než přišli na to, že má rakovinu, nevím jak dlouho vzniká metastáza, ale kdyby ji neměla, možná by ji vzali žaludek a možná by tu byla, taky měla smůlu, že měla tu nejhorší formu: Píšete, že máte stejnou nemoc, ale to neznamená, že dopadnete jako ona. Je spousta lidí, kteří té potvoře vyklouzli a doufám, že mezi nimi budete i vy. 

Dobrý den Pavlo, četla jsem si vaše stránky a nedalo mi to abych vám ještě nenapsala. Pořád na vás myslím, tím že jste tak mladá a optimistická jako moje dcera. I když se jedná o stejnou nemoc ty rozdíly jsou patrné. Denisa měla T4NXM1, při operaci ji taky dělali přemostění, ještě před operací ji zjistili vředy a Helicobakterii, to co ji donutilo jít k lékaři, bylo to že jí bývalo zle po jídle a bývala unavená. Samozřejmě, že něco zhubla, ale připisovali jsme to tím, že byla na mateřské a k tomu dálkově studovala. Takže stres. Chemoterapii měla také jinou, chodívala 1x za 3 týdny, 6hodin ji to kapalo, jak jsem již psala, nesnášela to dobře, měla zácpu, nechut k jídlu, 2x měla transfúzi,aj. Pouze vlasy ji nevypadaly, pokud vím brala xelodu, jsme z Brna, takže se léčila v Masaryk.onk.ústavu u pí Benčíkové. Chtěla také do toho programu, ale nedostala se tam, nakonec jsem byla i ráda, připadala by ně tam jak pokusný králík. Poznala se tam s mladým klukem, který v tom programu byl, a dostával ty stejné léky jako Denisa, jenom byl častěji kontrolován a navíc museli podstoupit různá vyšetření jeho rodiče. No to jen ve zkratce, moc na vás myslím a budu sledovat vaše stránky. Držím palečky toho 7.září. 

Upřímnou soustrast a smekám před touto ženou (záměrně jsem neuvedla jméno), která mi s ochotou napsala vše o své dceři.