Takže vážení a milí

K dnešnímu dni jsem se rozhodla, že ukončuji psaní internetového deníku mého boje s nemocí.

Poměrně dlouho mě nechávaly chladnou Vaše příspěvky do diskuze, ale nad některými se už i mojí rodině obracel a obrací žaludek.

K Vašemu rozřešení celého případu blinkání na dětském hřišti, školním hřišti, hřisti a já nevím, jak jste to místo nazvali - dovolte, abych sdělila následující.

JEDNÁ SE O ORIENTAČNÍ BOD - JE TO BÝVALÉ ŠKOLNÍ HŘIŠTĚ, KTERÉ SE V PŘÍBRAMI NEPOUŽÍVÁ ZA ÚČELEM VOLNÉHO POHYBU DĚTÍ. ROSTE TAM DVOUMETROVÁ TRÁVA, CHODĚJ TAM FEŤÁCI, SEROU TAM BEZDOMOVCI, HŘIŠTĚ NENÍ OPLOCENÉ ANI JINAK HLÍDANÉ, JE SPUSTOŠENÉ !!!

Těm z Vás, kteří jste rozpoutali na mojich stránkách internetovou debatu o této záležitosti, nic nevzkazuji.

Vám ostatním čtenářům - děkuji za společně strávené chvíle u internetu. Plno Vašich vzkazů bylo hojivých, povzbudivých, příjemných a pomáhaly mi v těžkých chvílích. Stejně jako psaní tohoto blogu. Od plno z Vás jsem kromě zdejších vzkazů dostávala i maily a sms. Též děkuji.

Stránky jsem spouštěla před rokem, přeposláním odkazu na moje nejbližší. Postupně se mi začali ozývat doktoři, sestřičky, nemocní, pacienti. Přesně ti lidi, kterým byl tento web určen. Byl to web o boji s touto zákeřnou nemocí. Byl to deník mé rodiny. Mých známých. Když bylo potřeba, lidi sem koukli a věděli, co a jak.

Naučili jsme se o nemoci nahlas mluvit. Byla jsem šťastná, že moje rodina přijala tento způsob vyjádření také za svůj - a o té nemoci jsme se postupně dozvěděli úplně všechno.

Děkuji Vám za čas, který jste zde zanechali. Žijte s úsměvem :-)